 | Zahájení bylo uděláno opravdu dobře - místo první šifry bylo vyhlášeno na AZ rádiu těsně před 17:00. Sraz týmu jsme dali u Romana v práci (Trexim). Naštěstí hlášení v rádiu neobsahovalo žádnou hádanku (ale pro jistotu jsme věnovali pozornost i zprávě o nějaké autonehodě u Bzence). Moderátor natvrdo ohlásil, že kdo má lístek na obnovenou premiéru filmu Od soumraku do úsvitu, nechť se dostaví na zimní stadion Luďka Čajky. |
 | Na stadionu bylo hodně lidí, ale při příchodu, ani při odchodu se nevytvářel takový dav jako loni. Dostali jsme mapu a jejím prostudováním nic nezjistili. |
 | Po chvilce došel někdo s informaci, že vevnitř se opravdu něco promítá. Na kostce se promítala první šifra doplněná o zvukové části. |
 | Jednalo se o variaci na "Einsteinovu hádanku" o pěti lidech, kteří jezdí různými auty, bydlí v různých ulicích atd. Cílem bylo najít červené auto. I s kontrolou nám řešení zabralo asi 30 minut a vyrazili jsme na Kvítkovou. |
 | V rámci šetření noh (hlavně Iviných) jsme využívali MHD co možná nejvíce. Tady čekáme na za trojebus směr Kvítková. |
 | Najít červené auto nebyl problém - houf byl viditelný z velké dálky. Starou stovacítku pro jistotu hlídali dva policajti. |
 | Řešení šifry jsme spojili s věčeří v asijské restauraci - sice časová ztráta, ale alespoň jsem k ránu netrpěl hladem. |
 | Po přesunu k trhu a zjištění, že další stanoviště je na malenovickém hradě, nám nezbylo než počkat na další trolejbus. |
 | Řešení bylo celkem bez problémů, až na drobnosti jako kolik bylo Rychlých šípů. |
 | Další drobné nesrovnalosti jsou vidět z našeho řešení - ani nadpoloviční počet vysokoškoláků v týmu nezaručuje správné určení počtu padesátníků do tuctu na první pokus. Na druhou stranu se Romanovi i přes pokročilou tmu po chvíli podařilo rozchodit solární kalkulačku a tak třetí odmocnina nepředstavuje problém. Udržujeme tempo 1 šifra za hodinu včetně přesunu a jdeme na trolejbus směr Louky. |
 | V Loukách jsme našli krásný popis soutoku Dřevnice a Fryštáckého potoka. Že jde o řeky mi ale došlo až na základě diskuze na netu o dva dny později. |
 | Na soutoku jsme našli fotku z náměstí, tak jsme moc nepřemýšleli a vyrazili tam. Problém nastal v okamžiku, kdy jsme ani po podrobné prohlídce odpadkového koše a kašny nenašli šifru. Naštěstí se David usadil vedle houmlesáka, který posedával na lavičce, asi tázavě se na něho podíval a na oplátku od něj dostal šifru. Zde jsme se také definitivně urhli týmu, ve kterém byl Tom Horalík. |
 | Šestá šifra spočívala v pendlování mezi areálem Svitu a autobusovým nádražím. Tým jsme takticky rozdělili na části. Roman s Davidem prochází areál, Iva hlídá základní tábor a Pavel a já sčítáme časy odjezdů na autobusáku. Tam jsme také potkali Peťu Šurbeka a probrali s ním co nového u Sychů a marně vzpomínali a 5 Petrů u nás ve třídě na základce (on, já, Husťa, Kučera, ?). Teď už vím, že tím posledním byl Petr Plechač. |
 | První šifra, která by se dala označit za náročnou a zárověň konec první části, která byla řešitelná asi pro každého (s vynaložením dostatečného úsilí). Předání šifry bylo spojeno s mezičasem u kostela na Svazích. Navíc ještě dostáváme pytlík se součástkami. Dvě až tři Rubikovy kostky u sebe většinou nosívám, ale tentokrát jsem zrovna žádnou neměl, takže Roman skočil vypůjčit u známých. |
 | Mezitím jsme vymýšleli postup s použitím papíru. |
 | Řešení s pomocí kostky taky nebylo úplně jednoduché. Iva byla sice velmi správně vybavena nějakou tužkou na řasy nebo rty nebo co, ale správné otočení dělalo problémy. Nakonec se jako rychlejší ukázalo řešení pomocí papíru, i když Pavel i já jsme napoprvé udělali stejnou chybu při otáčení krajní řady (netočili jsmě stěnou, kterou tato řada obepíná). Zde je moje řešení. |
 | A tady Pavlovo. |
 | Žádného zasloužilého feťáka jsme mezi sebou neměli, takže na této šifře jsme pohořeli. Smrdělo nám to jak nějaké voňátko do auta nebo na záchod a nápis BRNO na některých papírech nás přiměl k tomu, že jsme přikládali nalezenou věc k mapě. Chutnalo to poměrně hnusně a ani rituální spálení jednoho kousku novou informaci nepřineslo. Prolezli jsme křížem krážem hřbitov, který byl otevřený, přestože otevřený být neměl (už vím, kde má hrob František Bartoš). Při cestě dál na sever (hledali jsme sever uplně čehokoliv) jsme se opět takticky rozdělili a skupina DIR našla šifru 10. Devítka nám tedy zástala utajena, zkoušeli jsme ji ještě hledat ale po více než dvou hodinách od nalezení čísla 8 to vzdáváme a soustředíme se na desítku. |
 | Krásná čiště matematická úloha. Napřed nám informace o černém psovi nic neříkala - hledali jsme chovatelskou stanici. Chvíli poté, co jsme šifru začli řešit, nám ještě jeden z organizátorů řekl, že žádná z dcer nemá jeden rok, což nás zmátlo ječtě víc. Po chvíli bez nápadu se rozhodujeme postupně obejí všechny možnosti. Opět se takticky dělíme: Roman s Ivou vyráží na Zboženský rubník a já s Davidem a Pavlem na sever - napřed na Kuty. Po prohledání skal na Kutech, kde jsme nic nenašli, si říkáme že tudy cesta nevede a během pár minut šifru úspěšně řešíme. Výsledkem je kóta 378 - tam bychom šli asi až naposled. |
 | Řešení bylo vskutku jednoduché - chtělo to jen využít co nejvíc informací ze zadání. Pokračujeme v děleném týmu s tím, že naše skupina dojde na kótu, zatímco Roman s Ivou byli odvoláni z cesty k rybníku a čekají na Mladcové. |
 | Úloha jak stvořená pro Davida - za chvili máme sestaveno, po několika rozpadnutích se nám sestavu podaří přenést poblíž vysílače. Kolem je spousta týmů a některé jsou zde i pár hodin. Někdo z nich se vykašle na vytýčenou vzdálenost 3m a přijde přímo k láhvi, ve které je vysílač. Po chvíli odchází velmi sprostě nadává a vzápětí totálně likviduje svůj přijímač několika dobře mířenými dupnutími. Ostatní pochopí, že mají jít blíž a po chíli i my slyšíme namísto očekávané morseovky jasný hlas, který říká, že máme jít za Kocandu. Provoz vysílače na baterie asi nebyl dimenzován na teploty těsně nad nulou. Naposledy se spojujeme s Romanem a Ivou, kteří ve větru na Maldcové dobře prokřehli. Oznamují, že jdou do tepla domů. Plevy odešly, zůstalo zrno v počtu kusů tři. |
 | Srdce přijímače focené později na firmě. |
 | Na rozcestník za Kocandou vyrážíme spolu s několika dalšími týmy, ale nechce se nám dělat velké okliky a tak na rozdíl od ostatních volíme nejkratsí směr přímo přes údolí včetně ostružin, vysoké trávy a pod. Na rozcestí jsme našli tuto mapku a tak se snažíme hledat zakreslené puntíky = stromy. |
 | Postupně ocházíme stromy vyznačené na mapce - popsali jsme si je písmeny A-H a na každém nalézáme papír s nalepenými obrázky pexesa. Celkem se hodí, že se právě začíná rozednívat. Pro jistotu jsme nejen opisovali čísla, ale každý strom i fotili. |
 | strom A |
 | strom B |
 | strom C |
 | strom G 1. část |
 | strom G 2. část |
 | strom E |
 | strom F. |
 | Strom H 1. část |
 | Strom H 2. část |
 | Naštěstí hned první nápad na řešení byl správný a tak rychle zjišťujeme, že první písmeno je M, načež David prohlásil, že to bude Moskva. Pro jistotu jsme udělali roztřídění čísel podle pexes, takže po další čtvrhodině zjišťujeme, že druhé písmeno je O a třetí S. Moskava to nestěstí nebyla a my vyrážíme na most na severovýchodě, který vede přes fryštáckou přehradu. |
 | Na této šifře něktří strávili strašně času, protože jejich mobil přidal do zprávy několik znaků. |
 | Z našeho týmu se začíná dařit především Pavlovi, který po chvíli hlásí, že mu něco začíná vycházet, takže zanedlouho vyrážíme dál na kótu 302,6. |
 | Procházka na kótu raní rosou přes pole osvěžila, ale boty Davida a Pavla potvrdily svoji nevodovzdornost a tak si oni dva přijemně čvachtají. Řešení má Pavel hotové prakticky hned. Zúročil trénik na větách jako "Usáma bin Ladin prchal u pakistanských hranic". |
 | Ve Štípě jsme pro jistotu zkontrolovali i kapli na hřbitově (už druhá prohlídka hřbitova během hry) a při té příležitosti i zapálili kalíšek na našem rodinném hrobě. Šifru nacházíme podle očekávání u kaple poblíž kostela. Na sluníčku posedává už několik týmů a tak si vyhlížíme místo v soukromí u jižní zdi kaple. |
 | Řešení má opět první Pavel, ale myslím, že i já jsem se k němu celkem blížil. Při našem odchodu už i ostatní týmy byly pryč, až zpětně zjišťujeme, že to bylo především proto, že další řešení vzdaly. Je už skoro 9 hodina tak i naše šance dojít do cíle v limitu (10:00) je dost malá, ale dojít chceme. |
 | V okolí štípského rybníka jsme nic nenašli, kromě týmu, který tvrdil, že papíry jsou blízko. Zaměřujeme pozornost na vlastní rybník a souboj o to, kdo bude mít tu čest a dojde pro papír jsem vyhrál já. Voda dvakrát teplá nebyla, ale alespoň už krásně svítilo slunko. |
 | Nicméně se šifrou jsme nehnuli. Že počty vrchlů tvoří řadu jsme si všimli, ale hledat v obrysech morseovku nás nenapadlo. Přitom pravidla pro případ, že nikoho nic kloudného nenapadá jsme si před startem četli: 1.zkus počáteční písmena 2.zkus morseovku 3.znič to To se člověk upne na jednu špatnou myšlenku a už ji těžko opouší... V tomto případě se jednalo o to, že pravoúhelník přesně odpovídal rastru na mapě, kterou jsme dostali na zimáku. |
 | Bylo krásně, bylo půl jedenácté a domů to byl kousek, tak jsme šli. Pro jistotu jsme ještě zkontrolovali rozcestník Pod Štákovým vrškem, ale nic. |
 |
|